Vernisáž výstavy se uskuteční 13.6. od 17:00. Výstava bude následně přístupná v otvírací době HUB 123.

Úvodní slovo k výstavě pronese Martin Dvořák.

Hlavní myšlenkou této práce je zaměřit se na vnímání konkrétních míst, se kterými jsou spojené různé kontexty… V této práci se mimo vnímání míst autorka zajímá o hledání, kdy už otázka je hledání. A otázky, na které není snadná nebo jednoznačná odpověď, jsou neoddělitelnou součástí lidského bytí a způsobu, jakým se jako lidé definujeme a vyvíjíme. Bez těchto nezodpovězených otázek by naše existence neměla smysl a nebyli bychom schopni se posouvat dál ve svém myšlení a vývoji. Díky této práci dospěla k závěru, že je nutné a nezbytné skutečně vnímat, vzdělávat se a hledat. Hranice naší existence jsou vymezeny našimi vlastními schopnostmi a možnostmi vnímat a snažit se porozumět světu kolem nás.

Obrazy s názvem Místy jsou pocitová místa, dalo by se říct až duchovního charakteru, kde se jedná o čistý prožitek. Je to mé subjektivní chápání světa, místa, krajiny. Především jeho vnímání. Otevírání smyslů k okamžiku procitnutí. Pozastavení se v čase, v momentě. Pro vytváření těchto vnitřních míst využívá nezobrazivou abstraktní malbu, jakožto interpretaci absolutna.

U některých obrazů se zaměřuje na konkrétní místa a pocit z těchto míst. Tedy na krajinu. Krajina jako taková nám nabízí nekonečno možností pro její vyobrazení. Ve světě je nevyčerpatelné množství míst a krajin, které už samy o sobě jako by byly uměleckým dílem. Ve svých malbách se snaží zachycovat krajinu propojenou s určitým zážitkem. Vychází z konkrétních míst a prožitků z nich. Z krajiny, která ji míjí. Krajiny vycházející ze vzpomínek, z jejich představ nebo krajiny ze snu. Všechny tyto krajiny jsou silně spjaté s autorčiným subjektivním pocitem.

Pro Venduly pocitové krajiny je velice důležitá přítomnost, je to bezprostřední zachycení prožitku v tu chvíli, na tom místě. Tady a teď pro ten daný moment. Pro dílo, malbu, má jejich tady a teď ještě hlubší význam, je jeho aurou, jako jeho jedinečné bytí na místě. Aura díla je dalším stupněm zachycení pocitu. On je jím sám. Auru obrazu můžeme chápat i jako jeho autentičnost. Jeho bytí. Každé dílo je individuální.

Místa máme obecně spojené s výskytem, „bytí ve“. Heideggerova filozofie „bytí ve“ vysvětluje, jakým způsobem se nacházíme ve světě a jakým způsobem prožíváme svůj pobyt v něm. Pro Heideggera není místo pouze pasivním pozadím. Místo je tedy vždy něco víc než pouhé umístění v prostoru. Místo je způsob, jakým se svět otevírá a stává se tak pro nás smysluplným. Místo nám umožňuje poznávat svět a sami sebe. A to, co se projevuje skrze svět je přírod fenomenologie, která vzniká na základě subjektivní zkušenosti prožívání světa a subjektivního vnímání.

Každé místo má jedinečné charakteristiky a vlivy na člověka, který se v nich nachází. Může se jednat o fyzické, emocionální nebo duchovní vlivy, které ovlivňují naše vnímání a stav vědomí. Tyto místa nám mohou pomáhat lépe se orientovat v našem okolí a v našem životě obecně. Každé místo je něčím individuální, specifické… Každé místo vyvolává různé pocity v různých časových období. Mají různou atmosféru. Místa mohou být rozmanitá nebo proměnlivá. Věci a místa, které nás obklopují, nejsou pouhými neutrálními předměty. Máme k nim různé vztahy, které vycházejí z našich zkušeností a emocí. Tato místa nebo věci, kterými se obklopujeme, nám mnohé prozrazují o naší osobnosti, o našem přesvědčení a našem postoji k životu. Proto je důležité věnovat pozornost tomu, co nás obklopuje a přemýšlet nad tím, jak nás tyto věci ovlivňují a jak odrážejí naši osobnost a naše hodnoty. Vztah mezi člověkem a místem je složitý. V průběhu času si vytváříme vazby k místům prostřednictvím svých zkušeností nebo vzpomínek. V mnoha případech si vytváříme hluboké citové vazby k určitým místům.

Ve své práci se mimo jiné zamýšlí i nad dialogem člověka s krajinou. Tato komunikace může být také zprostředkována prostřednictvím smyslů, jako jsou zrak, sluch, hmat a čich. Například pozorování krajiny, naslouchání zvukům přírody, doteky přírodních materiálů mohou být způsobem, jak se spojit s přírodou a komunikovat s ní bez použití slov. Tyto náznaky mohou být stejně silné jako slova a mohou nám pomoci porozumět a vyjádřit se o svých pocitech, myšlenkách a pohledu na svět. Neverbální komunikace s krajinou mohou být malá gesta. Jako například tichá procházka v lese, běh podél řeky, malování v plenéru nebo jednoduše sedět a pozorovat okolní krajinu. Během těchto aktivit můžeme mluvit k přírodě nebo přímo s krajinou a pozorovat všechny smysly. Jako lidé jsme na své smysly odkázáni a pomocí těchto smyslů vnímáme svět.